Abstrakt příspěvku:
Abstract (summary):
|
Přednáška prezentuje hlavní znaky studentské a učitelské autonomie. Na základě výsledků výzkumu odborníků v dané oblasti uvádíme informace o její historii
a významu, dále se věnujeme definici autonomie jakož i její jednotlivým komponentům a rolím studenta a učitele. Značná pozornost je věnována faktu, že autonomii je nutné chápat jako postupný proces, který sestává z několika úrovní. V návaznosti zdůrazňujeme fakt, že podstatou autonomie je schopnost učinit informované rozhodnutí.
Rovněž se soustředíme na možnosti propojení autonomního učení se zásadami tvorby elektronických kurzů. Ideální příležitostí k vytvoření pozitivních podmínek pro rozvoj autonomie učení, které jsou nezbytné pro vzdělávání pomocí informačních technologií je fakt že, eLearning, mobilní technologie a multimédia otevírají neomezené možnosti tvorby informačně bohatých vzdělávacích prostředí umožňujících studentům, aby sami byli aktéry procesů bádání a sami nacházeli potřebné poznatky a ne aby jednoduše absorbovaly informace, které jim prezentuje někdo jiný.
Další část přednášky analyzuje základní rozdíly mezi dvěma kontrastními učebními kontexty: učení v prostředí třídy (v rámci vzdělávacího systému) a nezávislé učení (mimo vzdělávacího systému) a jejich vztahem k učební autonomii. Na závěr se zaměřujeme na čtyři koncepce vhodné pro implementaci autonomie v kontextu vzdělávaní, přičemž klademe důraz na nezbytné prvky uplatňování autonomie ve vyučování, kterými jsou: vytvoření základní konstrukce (scaffolding), pravidelná reflexe, motivace/sebemotivace, interakce a vytrvalost učitele při aplikování autonomie. |
Paper template 